Srovnání: Tbilisi a Praha

Strávil jsem měsíc v gruzínském Tbilisi. A protože se hodně lidí ptá, jaké to tam je a proč jsem se zrovna rozhodl vyrazit do Gruzie, přijde mi nejlepší napsat článek.

Proč jsem vyrazil? Udělal jsem si průzkum na to, kde by mohlo být aktuálně nejlepší žít pro specifického člověka jako jsem já, který miluje kapitalismus a svobodu. Nevěřím totiž, že se rodíme do nejlepšího možného místa na planetě. Států a měst je tolik, že je to silně nepravděpodobné. Vzhledem k tomu, že aktuálně pracuji full remote, musel jsem tuto příležitost využít a na chvilku opustit svou rodinu.

Upozorňuji, že článek je subjektivní. Co já považuji za plus, vy možná považujete za mínus. A to je v pořádku. Každý máme své vidění světa a jinou poptávku po životních podmínkách.

Srovnání

Neutrální

Bezpečnost a kriminalita Podle statistik velmi podobné. V Česku je to horší s korupcí. Pocitově, když jste sám mezi Tureckem a Ruskem ve 4 ráno v taxíku, tak se možná budete cítit trochu ohroženě. Ale statistika i zkušenosti lidí mluví jasně. Tbilisi patří mezi nejbezpečnější města na Zemi, stejně jako Praha.

Potraviny v obchodech – V obchodech obecně menší výběr potravin než jsem zvyklý v Praze. Mnoho potravin nemá anglické popisky, jen ruské a gruzínské. Na druhé straně ovoce a zelenina jsou čerstvější a často v bio kvalitě. Ovocný fresh koupíte za 20-30 korun. Naleznete zde spoustu zajímavých jídel, které v Česku nemáme. Cenová hladina je nižší.

Školky – Anglické mezinárodní školky jsem sice našel jen 3, ale za to v průměru za třikrát nižší cenu než v Praze.

Doprava – Doprava je docela anarchie a podle českého ministerstva je to největší nebezpečí, co vám v Gruzii hrozí. Předjíždění zprava přes 3 pruhy, kdo netroubí, ten nejede, obří křižovatka bez semaforu a nikdo vás nepustí přejít, pokud mu nevstoupíte před kola. Na pomalou jízdu nikdo nehraje. Na druhou stranu doprava je velmi levná. Jízdenka MHD na bus stojí 7 Kč (ještě v lednu stála dokonce jen 3,50!) a taxíkem se po městě dostanete všude do 40 Kč, což je cena jízdenky MHD v Praze. Člověk si tedy navykne brát taxík na všechno, což je příjemné.

Místní lidé – Jsou výrazně jiní než Češi. Mladí umí anglicky a rusky, starší spíše jenom rusky. Všichni chodí oblečení velmi konzervativně v černém oblečení, což může působit i trochu depresivně. Vemte si fialové kalhoty jako já a jste pěst na oko. Popsal bych Gruzínce asi takto: věřící, tradičně konzervativní, v noci hlasití, dominantnější, štědří, zajímající se o okolí, zvyklí pomáhat i cizím lidem a je pro ně důležitá hodnota rodiny. Tak nějak opak, co v Praze.

Bohatá historie – V Česku máme samozřejmě bohatou historii, ale ta gruzínská je ještě starší. Věděli jste, že 8000 let před naším letopočtem bylo v Gruzii vynalezeno víno? Nebo že Gruzie byla druhou zemí na světě, která přijala křesťanství?

Ekologie – Koše na tříděný odpad nejsou na každém rohu jako v Praze, a tak se tolik netřídí. Naopak je ještě běžné dostat plastové brčko, což jsem si užil, dávat do úst ten papír zapíchnutý v plastovém víčku v Praze se mi nelíbí.

Plusy

Daně – Zaměstnanci v Gruzii odvádí státu 20% daň z příjmu, 2 % zdravotní a 2 % sociální pojištění. V ČR máme 15 % daň z příjmu, 13,5 % zdravotní pojištění a 31,5 % sociální pojištění. OSVČ, pokud mají příjem ze zahraničí, platí pouze 1 % daň z příjmu do příjmu cca 3 miliony korun ročně.

Podmínky na rozjezd podnikání – Gruzie není tolik přeregulovaná jako EU a je mnohem jednodušší zde začít podnikat. V Ease of doing business indexu se Gruzie nachází na 7. místě, Česko na 41. místě.

Ekonomická svoboda – Ekonomická svoboda je dle mého názoru něco jako měřítko kapitalismu v té zemi. Na prvních místech zpravidla vidíme bohaté a úspěšné ekonomiky jako Švýcarsko, Hong Kong, Singapur, USA nebo Nový Zéland. Gruzie se nachází na 5. místě, lze tedy předpokládat, že jí čeká podobný úspěšný osud. Česko nalezneme na 27. místě.

Bydlení – Nejdražší nemovitost, co jsem našel, stála 8 milionů Kč a byla pro krále. V nejprestižnější novostavbě, 150 metrů čtverečních. Pro rodinu koupíte pěknou novostavbu za 2-4 miliony. Jednotlivec koupí novou garzonku do milionu. S tím souvisí i výrazně nižší nájemné než v Praze, pokud nechcete nakupovat. Oproti Praze se ve Tbilisi všude staví a je na výběr velká řada developerských projektů.

Příroda, moře i hory – Z centra nebo odkudkoliv z města, jste za pár minut v pěkné přírodě. Na rozdíl od českých řepkových polí za Prahou. Přírodu hodnotím jako velké plus, to je i častý důvod, proč turisté volí Gruzii. Jinak stačí jet vlakem do druhého největšího města Batumi a jste u moře. Hory mají Gruzínci také vyhlášené za super ceny.

Restaurace a další služby – Průměrný Gruzínec bere 7-10 tisíc Kč, což má za následek levné služby. V restauraci se najíte za polovinu, co v Praze a kvalita je vysoká.

Energie – Levný benzín za 20 Kč / litr. Levný plyn, levná voda. A v neposlední řadě levná elektřina, která je z 80 % z obnovitelných zdrojů, především z vodních elektráren. V Česku je z obnovitelných zdrojů 6 %. Levná energie následně zlevňuje všechno ostatní.

Zdravotnictví – Zaměstnanci platí pouze 2 % zdravotního pojištění (v ČR 13,5 %), OSVČ neplatí povinně zdravotní pojištění vůbec. Nejdražší pojištění, které pokrývá skoro všechno, vyjde na 700 Kč měsíčně. Funguje zde tržní prostředí a konkurence mezi lékařskými zařízeními.

Osobní zkušenost ze zdravotnictví jsem popisoval na Linkedinu, přecituji i sem:

Museli jsme bez cestovního pojištění na pohotovost. Ve Tbilisi je spousta klinik, které si konkurují, ale když nemáte pojišťovnu, která by vám poradila kam jít, máte jen 2 možnosti. Zavolat sanitku a nebo si podle recenzí něco vyhledat na internetu.

Vsadili jsme na American Medical Centers. Pocitově nejlepší zážitek ve zdravotnictví v mém životě. Konečně zákazník a nikoliv pacient. Profesionální jednání, krásné prostředí, prázdná čekárna ve čtvrtek v poledne, nabídnutí kávy, ihned přijati na řadu, lékařské ošetření na jedničku. Cena za vyšetření 1900 Kč, což je méně než odvádí pracovníci do zdravotnictví měsíčně v Česku.

I v Česku máme několik pěkných soukromých klinik, ale člověk musí platit vysoké měsíční členství a myslím, že žádná z nich nefunguje 24/7 jako pohotovost, ale kdyžtak mě prosím opravte v komentářích. Odvody pro zaměstnance jsou v Gruzii pouze 2 % (v ČR 13,5 %), pro OSVČ je, na rozdíl od ČR, zdravotní pojištění zcela dobrovolné. Tím o vaší dobrovolnost soutěží spousta pojišťovacích programů a zdravotních zařízení. Za mě určitě lepší než mít 1 státní centrální pojištění, kde máte povinnost být, všichni vás mají povinnost bez dalšího poplatku přijmout a nikdo nemá motivaci s vámi zacházet jako s váženým klientem.

Když porovnám, jak jsme vždycky v Motole přijati s dcerou 7 hodin po čase, na který jsme se objednali. Všem to přijde standardní a nikoho nenapadne se omluvit. Nebo na všechny ostatní ošklivé nemocnice v Praze kromě Motola, který je snad jediný po nějaké rekonstrukci. A především na řadu špatných zkušeností přímo s českými lékaři, ale o tom třeba jindy. Samozřejmě moje jedna zkušenost je málo, ale i podle recenzí na internetu si tvořím obrázek, že tento systém je o něco lepší.

Mínusy

Znečištění – Ačkoliv je všude kolem města krásná příroda, ve městě necítíte čistý vzduch. Je potřeba bydlet na kraji města nebo na nějakém kopci. Kromě znečištění vzduchu jsou i poměrně znečištěné ulice od psích výkalů, je potřeba koukat na cestu.

Kopce – Bydlet na kopci ve Tbilisi není problém. Je jich tam strašně moc a považuji to také za nevýhodu. Říkáte si, že se půjdete jen kousek projít a je to docela tělocvik.

Staré budovy a rozbité chodníky – Kromě krásných nových budov je ve městě spousta starých, které mohou působit strašidelně a člověk může mít pocit, že je v nějakém ghettu. Na rozdíl od Slovenska, kolem těchto budov, není kriminalita. Na oko se však nemusí každému líbit. A člověk musí dávat dvojnásobný pozor, kde chodí, aby tam nebyl třeba chybějící schod nebo nešlápl do nějaké díry.

Malá tolerance k LGBT – Země je tak konzervativní, že lidé z LGBT komunity by se tam nejspíše necítili příliš dobře.

Toulavá zvířata – Ve městě je mnoho toulavých psů a koček. Psi jsou očkovaní, očipovaní a zvyklí na lidi. Lidé si je chodí hladit, krmí je. Neviděl jsem žádný problém. Když jste však sami v zapadlé ulici a potkáte 5 velkých divokých psů, jak se tam honí, není to úplně nejpříjemnější pocit. Hlavní problém u těch zvířat vidím v tom, že znečišťují ulice výkaly, které následně nikdo neuklízí.

Doporučuji také článek: KamEmigrovat.cz – Gruzie

Pokud by vás zajímala nějaká další oblast, kterou jsem neuvedl, napište prosím do komentářů. Článek mohu rozšířit.