Doporučuji používat VPN pro větší bezpečnost na internetu.

První týden v Anglii

Za první týden se toho stalo tolik, že pomalu nevím, kde začít. Ale vezmu to úplně od začátku, protože v poslední době píši 1 článek za 3 měsíce a mnoho z vás zajímá, jak to se mnou vlastně je, po tom co jsem opustil školu.

Ačkoliv si  na dnešní době nejvíce vážím demokracie a kapitalismu, tak krátce po opuštění školy jsem také pozastavil podnikání a po 3 letech vystoupil ze Strany svobodných občanů. Tak nějak jsem cítil, že potřebuji nový start a v Česku to být nemělo. Pravděpodobně se k politice i podnikání v budoucnu vrátím, protože mě oboje baví, ale teď potřebuji čistou hlavu.

Proč Anglie?

Představte si, že máte otevřený celý svět a můžete si vybrat, kde zkusíte žít. Nikdy v minulosti to nebylo tak snadné jako právě teď. Velmi rozhodující pro mě je index ekonomické svobody a index osobního rozvoje, a pak samozřejmě porovnání nákladů na život a průměrná mzda v dané zemi.

Jazyky mi nikdy nešly. Angličtinu se učím od základky a jsem zaseknutý někde na úrovni B1 a z němčiny za 4 roky umím jen pár základních frází na úrovni A1. A tak jsem vybíral pouze mezi anglicky mluvícími zeměmi s tím, že už konečně tu angličtinu dotáhnu do konce a budu ji nucen denně používat. Největšími favority byli Austrálie, Nový Zéland, Hong Kong a Singapur. Ovšem všechny tyto země jsou hodně daleko, letenky se pohybují kolem 20 tisíc korun a člověk musí žádat o víza.

Vybrat zrovna Velkou Británii mi pomohla i dlouhodobá rentabilita, kterou spočítal Marcel na svém blogu. Letadlo a autobus z letiště vyjdou dohromady kolem 3-4 tisíc korun, takže by nebylo ani tak drahé se vrátit zpátky, kdybych zjistil, že to v Anglii nepřežiju. Velká Británie je velká sama o sobě a já nechtěl pochytat hned na začátku špatný přízvuk, takže jsem zvolil vyhnout se Skotsku a Walesu.

Rozhodl jsem se tedy vypravit za Marcelem do Northamptonu, který tu žije 4 roky, a kterého jsem nikdy před tím neviděl. Pouze jsme si psali na facebooku.

Příprava

Chtěl jsem vyrazit už na konci června, a tak jsem zbrkle opustil práci v Cinema City, která mě hodně bavila. Marcel mě však varoval, že nejlepší je přijet v květnu nebo říjnu, že přes léto by bylo těžký něco najít, a tak jsem si tedy koupil letenku až na 25. září s tím, že se pořádně v klidu připravím a přijedu na předvánoční sezónu.

V Česku jsem za celý léto však nic moc nenašel. Odmítl mě Datart, i když jsem jim zalhal, že bych tam chtěl pracovat rok, tak se jim zdálo, že je to málo (ve skutečnosti jsem měl v plánu tam být jen 3 měsíce ve zkušební době a odjet do Anglie). Občas mě zavolala agentura Student, ať jdu pomoci do Alzy nebo Pepsi. Nebyla to špatná práce, ale v průměru jí bylo na 1-2 dny v týdnu, takže jsem během léta utratil většinu svých úspor. Hlavní překážkou proč jsem v ČR nic nenašel bylo, že jsem si nevěřil na komunikativní úroveň angličtiny, kterou jak jsem v Anglii objevil, docela mám, ale když to člověk nepoužívá, tak si asi tolik nevěří.

Odlet

Na odlet jsem se těšil celé léto, ale samozřejmě den odletu byl velmi emotivní. Rozloučit se se všemi kamarády a rodinou není snadné asi pro nikoho. Navíc když mizím na dobu neurčitou a nevím, jestli se budu chtít někdy vrátit. Za pasovou kontrolou na letišti se mě okamžitě zmocnil silný pocit samoty.

Byl tedy čtvrtek 25. září kolem 10 hodiny večer a já poprvé letěl sám letadlem (celkově jsem letadlem letěl podruhé v životě, takže jsem pořádně nevěděl, jak to všechno chodí). Všechno proběhlo hladce a už jsem seděl v letadle, kde jsem i bez příplatku za výběr místa dostal sedadlo u okna. Vedle mě se posadily dvě mladé Češky, které jely na výlet do Londýna. Byl jsem ponořený ve své hlavě, a tak jsem je jen pozdravil a celou cestu s nima nemluvil, i když byly hodně upovídané a asi by to stálo za to.

Co bylo největším překvapením, že jsem asi 4 řady přede mnou zahlédl předsedu Svobodných Petra Macha a jeho snoubenku Andreu Holopovou. Jaká to náhoda! (pozn. možná tuším, proč jsme si vybrali zrovna společnost RyanAir :)) Petr Mach je nejlepší politik a ekonom, Andrea je zase jedna z nejmilejších ženských, který můžete poznat. Po přistání se mi je podařilo dohnat, a tak jsme prohodili pár slov, což mi zlepšilo náladu na celou noc, která mě čekala. Přistáli jsme kolem půlnoci a autobus z letiště mi jel až v půl sedmé ráno.

V půl sedmé jsem tedy nasedl do obrovského autobusu společnosti National Express a bylo zvláštním překvapením, že jsem v něm úplně sám. Byla v něm wi-fi, takže jsem sledoval cestu na mapě a trochu facebookoval. Na letišti byla wi-fi zdarma pouze 1 hodinu, takže ten zbytek jsem se snažil trochu spát.

Autobus mě svezl z letiště Stansted na letiště Luton, kde jak jsem později zjistil, lítá přímo z Prahy maďarská společnost WizzAir, určitě je příště zkusím. Na Lutonu mi po 30 minutách navazoval další autobus od stejné společnosti, který mě svezl až do centra Northamptonu.

Den první

Po příjezdu mě na autobusovém nádraží už čekal Marcel. Vůbec jsem nevěděl co čekat. Věděl jsem jen to, že jdeme obtelefonovávat landlordy a hledat bydlení, a kdyby to nevyšlo, tak můžu spát u Slováků, kteří hodně pijou (neměl jsem z toho moc dobrý pocit). Tak tedy ok, jdeme volat. Obtelefonovali jsme asi 30 inzerátů a dopadlo to zoufale. Nabídky byly jen dál od centra a vzhledem ke špatné MHD v tomto městě je skoro nutností bydlet bydlet v NN1, alespoň pro začátek když nemám žádný vlastní dopravní prostředek.

Nakonec se šlo tedy ke Slovákům. S 15 kilovým kufrem a 10 kilovým batohem mi to přišlo jako dlouhá cesta, během které mě opustilo kolečku od kufru, a tak polovina cesty byla celkem legrace, kdy jsme se střídali v nošení.

Slováci byli to nejpozitivnější překvapení vůbec! Nejmilejší a nejochotnější lidi na světě! Zhruba o 2 roky starší pár než jsem já a později jsem poznal i třetího Slováka Martina, který s nimi bydlí na domě. Všichni 3 jsou naprosto úžasní :)

Po příjezdu jsme dali pár pivek a vypili slivovici, kterou jsem přivezl, ale určitě bych je neoznačoval jako “Slováci co hodně pijou”, jak mi je popisoval Marcel :D Byl jsem ještě za jejich polským landlorem zaplatit týdenní nájem – spal jsem sice na nafukovací posteli v průchozím pokoji, ale nebylo si na co stěžovat. Byl jsem nadšený a bylo mi super. Po slivovici jsem usnul jako mimino a byla tu sobota.

Víkend

Byl víkend, a tak nešlo hledat práci. Slováci o víkendu také nepracovali, a tak jsme jeli nakupovat potraviny a snažil jsem se zorientovat ve městě. Během víkendu jsem zjistil několik zajímavých věcí, které můžu i teď po týdnu potvrdit.

1) Potraviny a náklady na život tu nejsou drahé – Drahé je pouze bydlení, ale pokud vám stačí 1 pokoj ve sdíleném domě tak jste na 300 librách (10 tis. korun) měsíčně včetně internetu a všech služeb. Ještě tu jsou poměrně drahé služby a doprava. Ale pokud nenakupujete bio potraviny, tak se dají nakoupit kvalitní potraviny za stejné ceny jako v Česku. Navíc tu jsou takové obchody “všechno za libru”, kde seženete spoustu věcí i levněji než v Česku například obdoba Paralenu za 35 korun.

2) Holky v Británii nejsou ošklivé – Nevím, kde se to bere, že v Anglii nemají hezké holky. Je tu spousta krásných holek – sice mi je tvrzeno, že to určitě nejsou Britky, ale budou to Litevky, Polky nebo Rumunky, ale každopádně kam se člověk podívá, tam vidí nějakou hezkou babu.

3) V Británii zase tolik neprší – Byl jsem strašenej, že tu pořád prší. Možná je to tím, že je Northampton uprostřed ostrova, ale za týden co tady jsem, tak pršelo pouze dvakrát a to navíc v noci, kdy jsem nebyl venku. V Londýně je to možná jinak, ale pokud nemáte rádi déšť, tak existuje i město, ve kterém jsem já.

Pondělí

Začal pracovní týden a Slováci zmizeli do své fabriky na uzeniny. Byl jsem najednou sám, a tak jsem i sám vyrazil do města. S pomocí navigace se nešlo ztratit a velmi brzy jsem se tu začal celkem solidně orientovat. Přeci jen je to o dost menší než Praha a já se navíc pohybuji stále jen kolem centra. Marcel musel taky do práce, ale podařilo se mu dostat mě na středeční nábor do skladu, kde pracuje – Sainsbury’s.

Ve městě jsem potkal asi 10 pracovních agentur, které všechny hledají skladníky (na jinou práci se s mojí angličtinou necítím – ale v budoucnu bych chtěl zkusit práci v kavárně, kině nebo bance), a tak jsem do jedné šel, ale poslali mě pryč, protože zatím stále čekám na National Insurance number. Naštěstí některé agentury toto nevyžadují, a tak nemusím být první 2 měsíce bez práce.

Středa

Úterý si moc nepamatuju. Asi jsem se poflakoval doma, hráli jsme se Slováky poker a šipky, a já čekal s napětím jak dopadne středa, kdy jsem se měl stěhovat do vlastního pokoje k Indům a měl jít na pohovor do práce.

Bydlení i práce klaply! Testy byly velmi jednoduché a zvládl by je i člověk, který anglicky neumí, protože to bylo spíše o číslech. Zkrátka stačilo by vám 5 tříd základní školy v Česku a máte to v kapse až tedy na jednu část, kde se hledalo něco v textu, ale nic složitého.

Hned po práci jsem se šel stěhovat. Poprvé v životě co bydlím sám ve vlastní místnosti. Nikdy předtím jsem si takový luxus nemohl dovolit. Ale první noc byla jedna z nejhorších v mém životě. Indové dělali do 4 do rána bordel. Řvalo tady dítě, měli puštěnou nahlas indickou televizi. V kuchyni mi nevyklidili skříňku, a tak jsem tam objevil staré banány, po kterých lezli brouci, a aby toho nebylo málo, ještě jsem neměl peřinu a netopilo topení. Takže jsem kolem 4 ráno usnul v zimní bundě a šále jako bezdomovec na vlastní posteli.

Čtvrtek

Šel jsem do práce na bezpečnostní školení a ukazovali jsme si, jak bude práce probíhat. Řekl bych, že pointě jsem rozuměl, ale v žádném případě jsem nerozuměl každému slovu od rodilého mluvčího. Myslím, že jsem rozuměl kolem 75% a byl jsem rád, že se mě nikdo moc na nic neptal a jen jsem podepisoval, jak všem pravidlům rozumím. Bylo příjemné, že nás nastupuje asi 20 nových lidí před Vánoci, a tak si tím vším neprocházím sám. Zpřátelil jsem se s jedním Polákem, se kterým aspoň trénuju angličtinu. Na pátek nám dali volno a v sobotu v 10 dopoledne mě čeká ještě nějaký 2 hodinový trénink, a pak možná už se bude naostro pracovat za peníze. Mám standardně minimální mzdu, což je 6,5 liber (cca 224 kč) na hodinu, ale každá hodina po 6 hodině večer a víkendy se mi počítají za 8 liber (cca 280 kč) za hodinu, což jsou hezké peníze pro začátek a v porovnáním s Českem úplně jiný level, tam bych za podobnou práci bral 80 kč za hodinu.

K samotné práci. Vypadá to tak, že budu dělat v chillu, což není vyloženě mrazák, ale taková lednička, kde jsou 2 stupně nad nulou. Pracovat budu jako picker, takže z palety budu jednotlivé zboží načítat čtečkou a dávat do klecí. Nic co by nezvládla cvičená opice. Práce by mělo být do Vánoc spoustu, a tak doufám, že do ledna se moje angličtina zlepší, a pak seženu práci jinde, kde to nebude tolik o sezóně.

A jaká byla noc ze čtvrtka na pátek? Musím říct, že o milion procent lepší než ta první. Indové se uklidnili a kolem 10 večer jsem v pohodě usnul v relativně tichém domě. Topení sice bylo opět vypnuté, ovšem s peřinou to byla úplně jiná písnička. Třeba to tu nebude zase tak hrozné, ale mám měsíc na to vymyslet něco lepšího.

A jaké to tu je?

Je to tu jiné. Je to hodně multikulturní město, taková Praha není multikulturní ani zdaleka. Mají tu několik obrovských parků, o které se poctivě starají, a které se mi hned zalíbily. Všichni tu třídí odpad a to standardně i na hliník. Británie má jedny z nejnižších daní v EU, a tak mám pocit, že všichni pracují a myslí mnohem více pravicově než v ČR. I z minimální mzdy se dá odkládat kolem 10 tisíc korun měsíčně a ty investovat. A co je nejhlavnější, ti lidé tu jsou mnohem pozitivnější – například při odchodu z autobusu se všichni loučí s řidičem :-) Určitě to tu více podobá Americe než Česku :-)

Poděkování

Obrovské poděkování patří Marcelovi a Slovákům. Bez nich bych možná neměl ani práci ani bydlení. Měl jsem obrovské štěstí na lidi :)

Doporučuji také: Druhý týden v Anglii

3 komentáře


  1. // Odpovědět

    No hlavne neusni na vavrinech. Zivot tu neni lehky a podraz muze prijit z kterekoli strany.


  2. // Odpovědět

    Ahoj, pekně napsáno. Já v UK zila pár let a věř mi… vše není tak růžové, jak vidíš… ja byla první tyden taky v ráji a pak jsem rychle otevřela oči. K těm indům – máš muj obdiv. Pro mě to jsou špíny… jelikož hygiena jim opravdu nic neříka (viz. hmyz v domech atd.)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *