Doporučuji používat VPN pro větší bezpečnost na internetu.

Předčasné opuštění školního systému

Jak mnozí víte, nedávno jsem udělal rozhodnutí předčasně opustit školní vzdělávací systém. V tomto článku se pokusím popsat svůj příběh a vysvětlit, co mě k tomuto rozhodnutí vedlo. Článek píši hlavně proto, že jsem ve škole ztratil spoustu času a mé kamarády zajímá, proč končím. Tedy pojďme na to.

Předčasným opuštěním školního systému se v mém případě myslí opuštění vysoké školy.

Měl jsem to štěstí, že jsem se narodil v České republice a v ní celou dobu studoval. U nás stát nařizuje povinnou docházku od 6 let věku (respektive 3 měsíce před mými 7. narozeninami). Například ve (sociálními demokraty často opěvovaném) Švédsku je povinné navštěvovat i mateřskou školu od 3 let, jinak rodičům hrozí vězení. Když jsme u těch trojek, tak já v mateřské škole strávil pouze 3 měsíce, pokud nepočítám tzv. nultý ročník, který pořádala (nyní již zrušená) základní škola Estonská, což bylo něco mezi školkou a první třídou (moc jsme se tam toho neučili, ale byli jsme normálně ve třídě).

Pak přišla základka. První a druhá třída bylo takové hraní a sbírání jedniček, to jsem ještě navštěvoval základní školu U Roháčových kasáren. Mezitím jsme se stěhovali na Vinohrady a rodiče si nepřáli, aby devítiletej kluk cestoval nějak daleko, a tak jsem dalších 7 let povinného studia strávil v ZŠ Chelčického na Praze 3.

Už na druhém stupni základní školy se mi zdálo, že se učíme zbytečnosti, které mi nikdy v budoucnu nevydělají žádné peníze – ano již odmalička jsem měl za to, že studium je tu proto, abych tyto znalosti prodal na trhu, vydělal peníze a měl se dobře. Tuto iluzi se mi snažili vnutit všichni – rodiče, kamarádi, média, učitelé – těžko bych hledal někoho, kdo by mi řekl, že pokud chci vydělávat hodně peněz, tak se musím vzdělávat jinak.

Při vybírání střední školy mi byla psycholožkou doporučena prestižní gymnázia Štěpánská a Opatov. Naneštěstí však jsem byl ten ročník, který si mohl podat pouze 1 přihlášku (ročník o rok později už mohl 3 přihlášky a tak to platí do současnosti). Vzhledem k této nevýhodě jsem nechtěl riskovat, že nezvládnu přijímací zkoušky na prestižní gymnázium a šel jsem raději na průměr. Zvolil jsem si Obchodní akademii Svatoslavova na Praze 4 a jejich obor ekonomické lyceum (což je taková mutace mezi gymnáziem a obchodní akademií a je na to požadován trochu vyšší průměr – já měl 1,25 – v té době jsem to měl docela na hraně, dnes už berou lidi s průměrem snad i 1,5).

Nakonec jsem velmi rád, že jsem si vybral právě obchodní akademii, protože jediné co mi tato škola dala do života, je psaní všemi deseti na klávesnici a znalost účetnictví. Ani jedno bych na gymnáziu neměl. Měli jsme ve třídě holky, které byly na rok v zahraničí a vrátily se s plynulým jazykem. My, co se učíme angličtinu od 4. třídy na základce, tak ani na konci čtvrťáku na střední, jsme při maturitě těmto holkám nesahali ani po kotníky. Tudíž jazykům bych se naučil mimo školu lépe a efektivněji.

Přiznám se, že mě učení nikdy nebavilo. Ani na základní ani na střední škole. Občas mě oslovila nějaká hodina dějepisu, zeměpisu, ekonomie a účetnictví, ale při jazycích a matematice jsem musel pravidelně trpět. Navíc nechápu některé absurdity, proč se nesmí o přestávkách opouštět škola, proč se studenti musí přezouvat nebo proč každou hodinu zvoní, když to učitelé stejně nerespektují. Také nám bylo tvrzeno, že střední školu navštěvujeme dobrovolně, ale zároveň je na všechny předměty uvalena povinná docházka. Je smutné, že se střední školy podobají mnohem více základkám než univerzitám.

K maturitě jsem se dostal s odřenýma ušima. Na posledním vysvědčení jsem měl z němčiny i matematiky čtyřku a naštěstí jsem ani z jednoho z těchto předmětů nemusel skládat maturitní zkoušku. Ovšem podle všech testů mám nadprůměrné IQ a mám v sobě tu touhu dokázat něco velkého, a tak jsem si podal 2 přihlášky a to obě na Vysokou školu ekonomickou v Praze (strašáka mých spolužáků ze střední, většina šla na ČZU). Protože mi moc nešla matematika, tak mě nepřijala Fakulta podnikohospodářská a skončil jsem na Národohospodářské fakultě, kde stačí udělat SCIO testy. SCIO testy považuji za jistou formu IQ testů. Znám lidi, co chodili na přípravné kurzy a měli percentil stále kolem 60 a já bez jakékoliv přípravy měl percentil 85 (to znamená, lepší výsledek než 85% všech lidí, co tyto testy dělali ve stejný termín). Spoiler: O rok později, viz níže, jsem měl percentil 91 a to opět bez přípravy.

Stejně jako když jsem nastupoval na střední, tak i na vysoké škole jsem byl první semestr velice nadšený vším novým! Toto nadšení opadlo v prvním zkouškovém období a už se nikdy nevrátilo. Ve škole jsem si užíval akademické debaty na ekonomická a politická témata, užil si i řadu dobrých knížek o ekonomii, ale nikdy jsem v sobě neobjevil tu motivaci se to všechno naučit. Po prvním roce studia jsem ztratil polovinu rezervních poukázek a rozhodl se, že si dám studium raději znova. V tomto období jsem se rozhodoval jestli jít zpět na stejný obor na VŠE nebo si dát kombinované studium podobného oboru na ČZU. Moje pýcha a ego rozhodly, ať jdu znovu na VŠE a už se začnu koukat snažit! Vždyť vítěz se nikdy nevzdává nebo jo?

Rok se sešel s rokem a nyní ukončuji i toto studium a definitivně opouštím vzdělávací systém. NF VŠE jsem měl jistým způsobem vážně rád. Člověk má možnost poznat stovky zajímavých lidí, rozvrh a studijní zátěž si každý semestr určuje podle sebe, povinná docházka se dá odbýt 1 den v týdnu a snad kromě toho, že je to jediná VŠ v ČR, která má jen 1 pokus na zkoušku tam nic špatného není. Pokud chcete studovat ekonomii, tak věřím, že na této fakultě získáte to nejkvalitnější vzdělání v oboru. Skutečností však je, že mé cíle si vyžadují jinou cestu. A kdo chce zvládnout NF musí tomu obětovat spoustu vzácného času.

Pamatuji si, jak na první hodině ekonomie jeden z nejlepších učitelů (nyní již bývalý učitel aneb kauza Ševčík) pan David Lipka, Ph.D. říká: “Pokud tu sedíte proto, že se chcete naučit vydělávat peníze, pak raději odejděte a jděte rozjet vlastní byznys.”. Citace není úplně přesná, ale já už v té době měl samozřejmě načtené knihy od Roberta Kiyosakiho, Napoleona Hilla, Ivo Tomana a dalších. Také jsem měl jasno, že mým životním cílem je dosáhnutí duchovního a materiálního bohatství, s malou ambicí po té cestě udělat svět lepším místem. Takže jsem věděl, že potřebuji získávat praxi v oblasti podnikání a investic, tak jsem si zkusil vést internetový obchod a trochu obchodovat na burze.

V období kdy jsem vedl eshop, snažil se věnovat škole a zbytek volného času trávil na brigádách, abych měl z čeho financovat provoz, se mi dostavilo něco jako syndrom vyhoření. A tak jsem eshop rychle prodal, ale cítil jsem, že ukončit by se mělo něco jiného a to právě škola, která v mých plánech nemá místo. Pozastavil jsem se a poprvé v životě si představil, jak můj život bude vypadat bez ukončené vysoké školy?

Nikdy před tím jsem si tuto představu nechtěl připustit. Již od první třídy na základce jsem “věděl”, že budu Ing. Ladislav Výsmek, vždyť moji rodiče mají jen střední školu a tolik živoří, já mám tu jedinečnou příležitost to změnit! Ale když jsem si možnost “vykašlat” se na vysokou školu připustil, tak realita není zase tak pekelná. Je mi 21 let, nemám děti, nemám žádné závazky a můžu se konečně věnovat čemukoliv budu chtít a co mě bude naplňovat.

Na poměrně zajímavém předmětu, Sociální politika, jsem se zarazil u obyčejného slajdu, kde bylo napsáno něco ve smyslu, že vzdělávání je činnost, která nám zvyšuje hodnotu na trhu práce. Úplně jsem zamrzl nad zřejmým faktem, který jsem si samozřejmě uvědomoval, jen ho asi nevidím tak často natvrdo černý na bílém. Já přece nechci zvyšovat svou hodnotu na trhu práce, již od 15 let, co jsem narazil na slabikář pro bohaté (Bohatý táta, chudý táta) se snažím najít způsob, jak zaměstnávat lidi a finančně se osvobodit. Rozhodně již dlouhou dobu není mým cílem zvyšovat svou cenu na trhu práce, protože práce která mě nejvíce naplňuje, je práce pro mé vlastní podnikání.

Často jsem se snažil na vysokou školu dívat jako na součást osobního rozvoje. Člověk si rozšíří obzory a prohloubí analytické myšlení. Pravdou je, že miluji osobní růst, ale mám na to svou cestu, kterou nenahradí žádný vzdělávací systém. Většina času byla ztracena biflováním hloupostí, které člověk po zkoušce zapomene, a jak tvrdí kvalifikovaný ekonom Ing. Martin Pánek: “Škola není od toho, aby vás něco naučila. Ale je tu proto, aby signalizovala zaměstnavatelům, že jste v minulosti byli ochotni na sobě pracovat.”

Možná, kdyby školství bylo kompletně soukromé a stát by neměl monopol na udělování akreditací, pak by se učily více praktické dovednosti. Dokázal bych si představit např. školu programování bez té omáčky okolo, ekonomii bez hluboké matematiky nebo účetního bez nadbytečné znalosti marketingu. Studovat by se mohlo kratší dobu, za to efektivněji a jen to, co si trh žádá. Kdo se chce učit omáčku navíc, vždy může ve svém volném čase.

A co tedy se mnou bude dál? Upřímně sám nevím. Otevřelo se mi nyní spoustu možností, a kdybych měl ještě další 4 roky strávit v ČR na vysoké škole, tak bych tyto možnosti možná ani nikdy nezískal. V první řadě plánuji získat zkušenosti v zahraničí a založit první firmu. Samozřejmě, abych přežil tak budu muset vedle podnikání pracovat jako zaměstnanec pro někoho jiného a vzhledem k mému formálnímu vzdělání, to nebude moc dobře placená práce. Avšak řídím se heslem, že i ta nejvíce podřadná práce musí být udělána kvalitně, pokud je dělána mnou. V jaké zemi skončím a v jakém oboru budu podnikat se mě zatím neptejte, ale věřte, že jsem plný touhy a víry splnit své sny.

PS. Závidím všem, kdo se při účasti ve školním systému cítili šťastní. Život je krátký a pocity štěstí, radosti, svobody a naplnění hodnotím jako ty nejdůležitější.

Ladislav Výsmek, 10. 6. 2014, vyšlo na výsmek.cz

11 komentářů


  1. // Odpovědět

    Myslím, že peníze nehrajou tak velkou roli, jakou jim přisuzuješ. Být mistrem v oboru, mít všeobecný přehled a umět několik jazyků je dle mého cennější než Lambo v garáži. Studovat by se mohlo kratší dobu – jen to, co si trh žádá? Já myslel že člověk studuje to, co ho zajímá.

    “Život je krátký a pocity štěstí, radosti, svobody a naplnění hodnotím jako ty nejdůležitější.”

    Otázka je, jestli ti ty pocity přinese to, co si myslíš, že ti je přinese. Doufám, že máš ty svoje sny promyšlený do detailu a uvědomuješ si všechny důsledky – zda i po tom, co dokážeš všechno, co sis vysnil, ti nebude něco chybět.


    1. // Odpovědět

      Ahoj chlape!

      Tvýho názoru si hodně vážím. Školní systém bohužel nenabízí ke studiu, to co mě zajímá. Respektive žádná škola z člověka neudělala podnikatele, ale je to továrna na zaměstnance :-( Já se studiem nekončím, jen si ho teď pojedu po svém :-)

      Jak píšu v článku, tak na učení jazyků není škola zrovna efektivní místo a všeobecnýho přehledu jsem nasbíral víc hraním Dobyvatele než na dlouhých hodinách ve škole.

      S tím Lambem v garáži si ale dovolím nesouhlasit! I když co člověk to jiné hodnoty a já to plně respektuju.

      A promýšlel jsem to hooodně dlouho. Pořád mi zní v hlavě Benjamin Franklin: “Kdo se vzdá svobody, aby získal jistotu, ztratí nakonec obojí.”



    1. // Odpovědět

      Úplně první nějakej podnikatel na webtrhu, na kterýho už nemám kontakt. Ale kdyby ho nebylo, tak bych se k němu dostal o pár let později díky lidem dělající mlm. :)


  2. // Odpovědět

    Souhlas, vidíme to stejně. Školy jsou k hovnu, dělají z lidí jen loutky, které se zaměstnají, platí daně a udržují korporátní systém nevolnictví :-D Nejlíp se člověk učí sám – to, co ho zajímá a ze zdrojů, kterým věří, tedy zejména zahraničním, protože tady jsme 20 let za opicemi.

    Osobně školu zatím neopouštím, ale spíš proto, že to znamená úsporu na daních a pro to, že moje VŠ jakožto soukromá je dost easy, takže se nemusím šrotit hromady kravin + se tu dají sehnat dobré kontakty. Cílem je ale jednoznačně podnikání a ne zaměstnání. Navíc teď jedu na Erasmus.

    Jinak to s tou střední taky souhlas, podle IQ testů mám IQ 141, TSP na právnickou fakultu MU jsem napsal s přehledem na nějakých 96 %, SCIO jsem měl snad na 93 %, takže jsem se dostal (a můžu dostat) všude, ale v ČR neexistuje žádná škola a obor, který by mě naplňoval.


  3. // Odpovědět

    Moc pěkně napsaný článek, ale mysím si, že mě osobně by více přinášelo svobodu nemít žádný majetek a nepodnikat i když záleží o jaký typ podnikání se jedná. Většina podnikání tě však uváže na jedno místo a jistým způsobem tě sváže a to především v česku u offline podnikání ale i online podnikání. těch podnikatelů, kteří mohou odjet na tři měsíce na druhý konec světa a nechat firmu svým manažerům a firma poběží dál je opravdu minimum.
    je to samozřejmě o osobních preferencích, ale už dnes vím , že svobodu nebo alespon pocit svobody mi nejvíce přináší cestování, učení se a poznávání nových věcí s pocitem, že když mě to na určitém místě nebude zítra bavit tak se sbalím a jedu jinam. Samozřejmě to vyžaduje naprostou finanční a materiální skromnost se zachováním menšího kapitálu.


  4. // Odpovědět

    Jsem si jist, že jste zásadně nepochopil význam vzdělání. Viz volba škol.
    (Znáte tento? Co se stane, když nejhloupější matfyzák přestoupí na ekonomku?)
    Trh práce je zhovadilý termín s představou něčeho podřadného, přesnější je uplatnění bez přívlastků.
    Nechápu brigádu, aby bylo na provoz eshopu, Kiyo okouzlení, opuštění VŠ v čase, kdy ostatní jsou Bc., bez jasného rozhodnutí, jak dál.
    Jasné, že podavač kelímků nebo žehlička košil v Londýně si vydělá na barák, který zdejší běžný zaměstnanec lepí 30 let splátkami. Přitom se mimochodem naučí jazyk, který zužitkuje děláním poskoka cizímu managementu a hlídáním pracovní doby lidí, kteří tu práci – na rozdíl od něj – zvládnou.



  5. // Odpovědět

    No teda jestli ses při tom svém nadprůměrném IQ za 10 let nenaučil anglicky, tak bych hledal chybu jinde než ve vzdělávacím systému.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *